O nás

SIMULANTENBANDE

Tahle kapela hraje starej  bigbít 60. let.
Repertoár Simulantenbande sestává z klasických bluesových standardů od velikánů jako byli Muddy Waters, Willie Dixon, Elmore James, Robert Johnson atd.
Dále ze skladeb Rolling Stones a Yardbirds, prapůvodních vzorů členů kapely v šedesátých letech.

PROČ NÁZEV SIMULANTENBANDE?

Protože:
a) Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande.
b) Kapelu dali dohromady dva lékaři. Zbytek mužstva tvoří jejich pacienti - simulanti. I ti lékaři však občas simulují.

OBSAZENÍ:

Petr Vojtíšek - zpěv, harmonika
Jaroslav Hovorka - kytara elektrická i akustická
Pavel Jun - kytara
Jan Matějka - baskytara
Tomáš Jun - klávesy
Antonín Jirsák - bicí

HISTORIE  I.

Kořeny této kapely sahají do roku 1965, kdy se na přijímacích zkouškách na čáslavské gymnázium sešli Petr Vojtíšek a Jaroslav Hovorka.  Oba prošli už předtím rockandrollovým okouzlením, což bylo vidět na tom, že nosili účes „na blbečka" a vlasy měli delší než jiní výrostci ve třídě. Ihned založili skupinu, což v té době byl jev celkem běžný. Ne každý však vytrval.
Nazvali se Badgers. Po sedmi měsících zkoušení v Pionýrském domě v Čáslavi přišla nabídka hrát devátého května 1966, k výročí osvobození, na stadionu ve Vodrantech. Dnes už nikdo nepochopí, co to pro začínající big beatovou skupinu bylo. Premiéra před stovkami posluchačů!
Po několika skladbách Beatles a Beatmen zaznělo Satisfaction od Rolling Stones a to s velkým ohlasem.
Absurdita je v tom, že po vystoupení  přiběhl jakýsi omšelý funkcionář a volal: „Tak, a teď rychle do průvodu a pochodem na náměstí. Bude projev!"  Spustila dechovka a masa lidí v šedých kvádrech a uniformách se hnula směrem do města. Badgers zůstali na pódiu a koukali za nimi.
Jeden spolužák z gymnázia po letech pravil: „Rolling Stones na stadionech končí, vy jste tam začínali."
Jenže taky končili. Téhož roku na podzim odešli dva členové jiné čáslavské, již  zaběhnuté, kapely na vojnu a oba shora zmínění členové, P. Vojtíšek a J. Hovorka je zastoupili. Nastala éra poloprofesionálního hraní. Kapela totiž měla přehrávky. Sice na jméno Pragorchestra, což byl taneční orchestr Pragoděvu a skupina papíry jaksi „zdědila", ale směla požadovat určitý honorář. To ale bylo jedno, hrálo se z čistého nadšení!
Hrálo se v Čáslavi, Kutné Hoře, Žlebech, Zehubech (tam skupina jela v dešti a sněhu na otevřené korbě náklaďáku, který se tak třásl, že vyklepal všechny lampy v zesilovačích. Dvě hodiny se to spravovalo). Ale zlatý věk měl teprve přijít.

FIVE CLUB neboli Fajfklub.

To, že se podaří v Čáslavi otevřít klub, kde se bude hrát každé úterý big beat, kde budou večery poesie, dixielandová vystoupení a mnoho dalšího, si málokdo dovedl představit. Byla doba politického tání, tak se to na jaře 1967 podařilo a Pragorchestra, konečně přejmenovaná na Five Club Group, zkráceně FCG , tu měla každých čtrnáct dní celý večer. Za 12 korun, párek a limonádu na osobu.
Marně hřímal dějepisář M. „Je to vůbec pod ČSM?" Právě to krásné na tom bylo, že nebylo.
FCG ve Fajfklubu (psáno takto podle fajfky na vývěsním štítě) končila v červnu 1968 (po maturitách někteří odešli do Prahy a jinam), naposledy zahrála na Mikulášské besídce gymnázia v  Besedě v Čáslavi v prosinci 1968.
To už ale začínaly pro big beat krušné časy.

HISTORIE  II.

Druhá kapitola z bigbítových dějin,  která předcházela vzniku Simulantenbande, spadá do roku 1971. Opět Petr Vojtíšek a Jaroslav Hovorka  (chvíli zkoušeli hrát v Kutné Hoře, J.H. hrál nějaký čas v Chotěboři) stáli u zrodu kapely. Nazvali ji Žízeň. Proč, to se každý dovtípí. Tehdy se objevil ve skupině  bubeník Antonín Jirsák, zvaný Krakonoš. Proč, to se každý dovtípí. Tedy ten, kdo četl Bylo nás pět.
V hostinci Na rozkoši v Běstvině, kde kraloval budoucí Jirsákův tchán zvaný Seňor, udělali hoši malý podraz na místní Svazarm. Nabídli se, že uspořádají v sále Na křížovce během prázdnin každý víkend tzv. „čaje", pokud budou mít svazarmovci zájem. Tím se obec i organizace zviditelní. To se předsedovi Jelínkovi, zuřivému komunistovi, zamlouvalo. Asi i proto, že tak levně tam ještě nikdo čaje nedělal. Poradil hochům, ať se hlavně nechají ostříhat, aby nedělali vesnici ostudu, a akci přiklepl.
Bylo to pak velmi příjemné léto. Vystoupení měla být původně čtyři, pro velký zájem byla přidána ještě dvě. A zatímco si už po celé republice musely kapely nechat schválit repertoár a anglicky se smělo zpívat minimálně, na Křížovce po šest víkendů zněli Yardbirds, Rolling Stones a když něco česky, tedy zbeatované písně Karla Kryla.
Jinde esenbáci  a estébáci honili, bili a zatýkali publikum Plastiků. Na křížovce byla pod svícnem tma.

HISTORIE  III.

Po roce 1971 nastala pauza, skoro čtyřicetiletá. Skupina se občas sešla na mejdanech, kde se hrálo akusticky, párkrát udělala vzpomínkový večer i s aparaturou. Ale nedalo se to nazvat nějakým pravidelným hraním. Pauzy byly několikaleté.
Až někdy roku 2004  se bývalí hráči plus mladý baskytarista Honza Matějka sešli u Saši Trenčeva, který vlastnil aparaturu a hrál sólovku. Byla to dobrá zkušenost, neboť ukázala, kudy  cesta nevede. Hrálo se jen pro známé a příbuzné, Saša měl rozdílné názory na repertoár, způsob hraní a jiné věci.
Byl tedy přizván ještě chotěbořský kytarista Jarda Mrkvička, aby se sóláci mohli střídat podle repertoáru, který jim vyhovuje. Od té doby se dá mluvit o tom, že začala krystalizovat Simulantenbande. Tedy roku 2006. V tom roce skončil s hraním S. Trenčev.
Jarda Mrkvička hrál skvěle, ale byl těžce nemocen a pár dní po prvním nahrávání v roce 2007 zemřel.

HISTORIE  IV.

V roce 2007 přizvala Simulantenbande ke spolupráci hráče na klávesy Edu Stočese (jinak člena skupiny Gamba Blues Band). I když je z Čáslavi, v dřevních dobách FCG se se skupinou nesetkal, protože mu bylo 11 let. A nejen to. Učitelé na všech místních školách striktně zakazovali žákům vstup do Fajfklubu, jako by se jednalo o hambinec.
Eda hrál  již v roce 2007  na  vystoupení kapely v rockovém klubu Česká 1 v Kutné Hoře, kde Simulantenbande hrála s Gamba Blues Bandem. Z téhož bandu je i kytarista Pavel Jun. Ten byl tak hodný (nebo důvěřivý), že po smrti Jardy Mrkvičky přijal uprázdněné místo. Hraje sólovku, slajdku, doprovodku, jak je potřeba. On vlastně, zařadiv se mezi simulanty, zachránil Simulantenbande, zpočátku zvanou Failing Hearts Blues Band. (Takový dlouhý název je ovšem nepraktický, delší už měli jen Dave Dee, Dozy, Beaky, Mick and Tich.) V září 2019 vystřídal Edu Stočese u kláves Tomáš Jun.
To už ale není historie, ale současnost.

SOUČASNOST

V současné době se kapela snaží navzdory časovému zaneprázdnění svých členů více či méně pravidelně zkoušet, rozšiřovat repertoár a využívat nejrůznějších příležitostí k vystupování a koncertům. A jako bigbítová skupina s významným podílem bluesových standardů  hraje nejraději v klubech a různých hospodách.