Simulantenbande na Žižkově v hospodě Nad Viktorkou

Interview 24. října 2009

JS: Petře, chtěl bych navázat na náš rozhovor zhruba před rokem U vodárny.
Během letošního 3. čáslavského festivalu hudebních skupin mladých interpretů konaného v polovině července jsem v čase, kdy jste se na podiu připravovali na vystoupení, zaslechl ze skupiny "teens" v hledišti hlášku pronesenou s despektem: "Co nám to tu chtějí ti pánové hrát?"
A cirka po hodině, po skončení vašeho vystoupení jsem venku před budovou z hloučku mladíků stejné věkové kategorie mj. zaslechl: "Ty vole, slyšel si to? To byl ale nářez!"
Co Ty Petře k tomu?
Petr Vojtíšek reaguje: Vy volové, byl!! A vzápětí dodává: Přesně jsme tady naplňovali kritéria názvu festivalu - nejmladšímu z nás je 38 let a průměrný věk kluků je někde za padesátkou. A člověka potěší, že se naše interpretace skladeb z období 60. let líbí i dnešní mládeži.
JS: Od červnového křtu vašeho CD v Pardubicích uplynulo už něco vody v českých řekách. Ale CD stále není nikde vidět.
PV: Provázely ho porodní bolesti (že by simulované - pozn. JS) - přetáčeli jsme několik skladeb... a taky bylo léto - čas dovolených. Mám ale pro Tebe dobrou zprávu. Po představení Ti jedno věnuji. CD budou k mání pouze pro kamarády a známé na našich vystoupeních.
JS: Díky

JS: Jardo, Tvoje spolupráce s Petrem v oblasti hudební trvá nějaký pátek - už přes 40 let. Nehrozí tzv. „ponorková nemoc"?
Jaroslav (Geňa) Hovorka: Né - moc, protože během těchto let bylo několik i několikaletých přestávek v našem společném hraní a zpívání.
JS: Já jsem i po letech nezapomenul na Tebou a spolužáky specificky interpretovanou častušku "Kaťušu" v tanečních. Kam se hrabou Alexandrovci!

JS: Pavle, nebývá dosud v Čechách běžné, aby člověk Tvé profese hrával v bigbítové kapele. Při pohledu na Tebe při Vašich vystoupeních - Tvém stylu hraní, zejména když hraješ sólo s přivřenýma očima, se mi (a doufám, že nejen mně) jeví, že si to užíváš, že to prožíváš. Co Ti toto hraní dává?
Pavel Jun: Při své profesi se trápívám se slovem, jeho významem, symbolikou a tady - při hraní jde muzika skrze mne tak nějak sama - dalo by se jedním slovem říci, že jde o "katarzi".

JS: Edo, hraješ, obdobně jako Pavel nejen se Simulantebande, ale i se skupinou Gamba Blues Band. Co Tě vlastně "drží" u tohoto koníčka?
Eda Stočes: Trochu se s klukama vyřádím, a tak se odreaguju od své civilní profese (práce s dětmi - pozn. JS)

JS: Toníku, jak vnímáš ze židle "sedícího" bubeníka diváky na vašich vystoupeních?
Tonda Jirsák briskně: Bez brejlí blbě.

JS: Honzo, při vašich vystoupeních se do Tvého "hraní basy" někdy při sólech "vnoříš" tak, že býváš nahrben a předkloněn. Říká se, že "basa tvrdí muziku". Co tvrdíš k Tvému hraní Ty?
Jan Matějka: Jsem rád, že mne hoši přes moji mladistvou nezralost vzali mezi simulanty. A při vystoupeních si to užívám.

Ptal se JuSting

Formát pro tisk