Jen tak dál - dvacet let Simulantenbande
Skupina dovršila dvacet roků hraní rocku koncertem na Malé scéně Pardubického divadla ve čtvrtek 28. listopadu 2024.
Úvodní prolog: Rockové kapely hrající hudbu z let šedesátých a sedmdesátých pořád vyprodávají kluby, haly, divadla, stadiony po celém světě a lidé na ně chodí.
Premisa: Lze také říci, že rocková hudba je světem, který dává interpretům svobodu vyjádřit se, hrát s otevřenou myslí a srdcem. Vyjadřuje pocity jejího autora i interpreta, je založená na harmoniích, je nespoutaná, živelná, melodická, pravdivá, má úder, rytmus a sílu. A je dost lidí, kteří prohlašují, že „rock je jejich šálek čaje".
_________________________________________________________________________
Vyhovuje mi (možná i někomu z vás), když si mohu notovat těch 20 let při některých písničkách, co hoši interpretují. Příležitost přijít, slyšet, vidět a zažít na vlastní kůži kouzlo výročního koncertu Simulantenbande si nenechalo ujít vyprodané hlediště Malé scény Ve dvoře Pardubického divadla.
Touha uskutečnit svůj sen (hrát big beat) i za cenu překonávání překážek je úžasná. Sluší se Jardovi a Petrovi pogratulovat, že u rocku vydrželi již více jak 58 let a poděkovat i Simulantům, že šlapou už 20 let.
Mohli jste se před začátkem koncertu možná třeba i ptát, co že budou dnes k svému jubileu hrát. S trochou nadsázky - písně od jejich oblíbených The Rolling Stones, vznášet se budou nad posluchači The Yardbirds a budou se otvírat, klapat a zavírat do taktu jezdcům v bouři The Doors?
Jak tedy oslavila Simulantenbande dvacetileté výročí svého hudebního vystupování? Petr v úvodu řekl přítomným, jaké to bude - tedy rozdal karty - a pak postupně krok za krokem vytahoval písničkové trumfy, většinou nestárnoucí rockové hity. Celkem v první polovině zahráli 14 písní, a to:
- blues : např. Sweet Home Chicago a Love in vain od Roberta Johnsona
- pomalejší skladby: např. No expectations od RS
- písně svižnějšího tempa: mne zaujaly L.S.D. od The Pretty Things (se skvělou sóĺovkou Jardy) a dvě písně od RS, které zněly jako od dobře promazaného soustrojí - Walking the dog a Whole wide world.
Na pozvání Petra přišel na podium zahrát Eda Stočes, který prvních 13 let hrával se Simulanty klávesy - a to dvě písně - No expectations od RS a Love me two times od The Doors.
Co dali (řečeno ekonomickým přídechem) tentokráte Simulanti jako přidanou hodnotu: Možnost je po přestávce v druhé polovině opět vidět a slyšet, již po několikáté, společně s pardubickými filharmoniky - Corvus kvartetem a dvoučlennou dechovou sekcí vystupující pod názvem Zwei Bonus.
Lze konstatovat, že souhra rockerů a filharmoniků v druhé polovině koncertu vygradovala oslavu. Společné hraní písní upravených Petrem Vránou obohatilo standardní rockový zvuk. Jak pomalejší We used know od Jethro Tull, tak i písně od RS Sweet Virginia (se skvělou Jardovou akustickou kytarou) a rock and rolly Paint it black a Brown Sugar byly odměněny silným potleskem publika. Vyvrcholením koncertu bylo společné provedení skladby Riders on the storm od The Doors (píseň složená a nahraná jen chvíli před odchodem jejich zpěváka Jima Morrisona). Hudebníci se rozloučili písní Knockin´on heaven´s door od Boba Dylana. Po celou dobu koncertu byla patrná pohoda všech členů této bandy i jejich hostů a většiny přítomných v hledišti sálu divadla ...
Anotace: Po skončení koncertu mi Petr k mému dotazu řekl: „Největším úspěchem pro nás je, že to, co děláme se Simulantenbande, nás i po dvaceti letech pořád baví a snad to baví i diváky, kteří přijdou na naše vystoupení. Je to zábava, která nám přináší radost a motivaci..."
Vzkaz do další dvacítky: „To, co chlapci děláte, děláte dobře. Hodně elánu a pohody..."
„HOWGH"
29.11.2024
JuSting
Autor:  JuStingVydáno: 3.12.2024 8:48 Přečteno: 101x |
Formát pro tisk