Kategorie: Aktuality

Tribute za 15 ro©ků Simulantebande

Kolem sto dvaceti návštěvníků, kteří zaplnili 20. února 2020 hlediště Malé scény ve dvoře Východočeského divadla přišlo ro©kovat - poslouchat rockovou hudbu. Specifickým rysem koncertu bylo jednak připomenutí 15 let společného hraní Simulantenbande a jednak jejich několikáté společné muzicírování s pardubickými filharmoniky tvořících Corvus Quartet a dechovou mini-sekci Zwei Bonus.

V první půli zahrála Simulantenbande 15 písní. Když jdu na koncert této šestičlenné party kluků, tak si to chci jako fanoušek užít. V kapele funguje mezi jejimi členy správná chemie, kterou dokáží na svých vystoupeních přenést na posluchače. K životu rockerů je třeba i trocha adrenalinu, který vyhecuje jednak hudebníky na scéně a jednak rozhýbá posluchače před podiem. Ve spontánním projevu ať již Jardy nebo Pavla byl zřetelný kytarový um a zvukomalebná plasticita kytarových sól, Honza tvrdil basovkou muziku, Tonda bubnoval v pohodě, Tomáš Jun (který sedá za klávesy skupiny zhruba půl roku) se již s kapelou sžil a do toho se linul Petrův zpěv, který dotváří tvář kapely.

Již od úvodní skladby Sweet Home Chicago od Roberta Johnsona, kterou doprovázelo promítání amatérských filmových záběrů z let, kdy Jardovi a Petrovi bylo skutečných „náct" let a druhá Suzie Q (kterou proslavili The Rolling Stones) byla navozena mezi přítomnými příjemná atmosféra. Tyto dvě skladby hrávali m.j. již na prvních veřejných vystoupeních. A i více jak půl století staré rockové písničky, které Simulanti nabízejí publiku a interpretují s potřebnou diverzitou, stále "frčí". Mne zaujaly: od The Yardbirds „Heart full of soul" a „Got to hurry", od „hodných hochů (The Beatles) pomalejší tklivá „You´ve Got To Hide Your Love Away", „The Wind Cries Mary" od J. Hendrixe, „L.S.D" od Pretty Things . Dále to byly skladby složené nebo hrané jejich oblíbenou skupinou The Rolling Stones, a to „I´m free", „Around and around" (rock and roll složený Chuckem Berrym ). A třešničkou na pomyslném rockovém dortu byla hymna bigbítu (I can´t get no) Satisfaction, kterou Petr a Jarda hrávali na svých vystoupeních v pověstném čáslavském "Five klubu" již v letech 1967 a 1968. Ale největší překvapení a osvěžení koncertu (a bylo nemalé) přichystal posluchačům Petr, když tentokráte porušil cimrmanovské pravidlo (všechny role jsou hrány pouze muži) a pozval na podium Milenu Dobrovolnou. Vyznění její interpretace skladby As tears go by složené Mickem Jaggerem v roce 1964 pro jeho tehdejší přítelkyni Marianne Faithfull bylo daleko příjemnější, než kdyby se partu chopil mužský hlas Petra. (Petře promiň...)

Po přestávce nejdříve zahrál Corvus Quartet tři skladby. Skladbou Aquarius byla připomenuta hudba z filmu Miloše Formana „Hair". V následující části ve společné fúzi na podiu zahrála obě přítomná hudební tělesa. A s nimi jako bonus (Zwei bonus se tentokráte smrskli na Ein Bonus) saxofon Pavla Merty, který „řádil" zejména v mezihrách. Díky aranžmá Petra Vrány z Corvus Quartetu bylo vyznění všech zahraných skladeb plné, barvité a plastické. Smyčce profesionálních „frakounů" nádherně melodicky doplňovaly zvukový vjem tvrdší rockové kapely.

Nelehký úkol je vybrat z těch osmi „fúzových" skladeb (pět z nich je z repertoáru The Rolling Stones) odpověď na otázku: „Která píseň byla nejlepší?". Trochu alogická (dle mě ale správná) odpověď zní: Všechny byly LEPŠÍ! Chtěl bych vyzdvihnout interpretaci tří z nich, a sice „Sweet Virginia" od RS, „That´s how strong my love is" od Roosevelta Jamisona - rovněž hrávanou RS a emotivně provedenou píseň „Riders on the Storm" od The Doors. Jako přídavek zazněla píseň od Boba Dylana „Knockin´ on heaven´s door", jejíž první sloku zazpíval Petr a druhou Milena Dobrovolná za zpěvu (spíše pobrukování) většiny přítomných a hlasitého potlesku při refrénech.

A mini epilog: Lze říci, že dnešní vystoupení k dovršení patnácti let hraní Simulantenbande a zejména fúze s Corvus Quartetem a Ein Bonus byla úspěšná. Lze si jen přát, aby nám hráli nadále minimálně dalších 15 let.

22. 2. 2020
JuSting

print Formát pro tisk