Simulantenbande hrála opět - 23. června 2016 - v klubu Doli v Pardubicích
Motto: Čas neúprosně rychle letí a uběhlo více jak půl století a kluci stále hrají a zpívají a je dobré vědět a znát, že budou ještě dále hrát a zpívat…
Před koncertem Simulantenbande v klubu Doli v Pardubicích 23. června 2016, na kterém bylo připomenuto i 50. výročí prvního veřejného hraní dvou členů této skupiny - zpěváka Petra Vojtíška a kytaristy Jardy - Geni Hovorky (jejich první veřejná hudební produkce se uskutečnila odpoledne 9. května 1966 na fotbalovém stadiónu ve Vodrantech v Čáslavi) jsem Petrovi (opět - po několika letech) položil několik otázek.
JS: S Jardou spolu hrajete již více než padesát let. Začali jste zkoušet z velké lásky k big beatu, když vám „-náct bylo let" koncem září roku 1965, po vašem příchodu na čáslavský gympl. Co vy dva a ponorková nemoc?
PV: Odpověď na podobnou otázku, kterou jsi mi dal v roce 2009 na Žižkově, je stále stejná. S Jardou se žádná „ponorka" za více než půlstoletí nekonala. Myslím si, že ani nehrozí. Jednak byly v našem společném hraní a zpívání pauzy (i několikaleté) a ani teď se nevídáme každý den. Zkoušky Simulantenbande a počty jejich vystoupení jsou navíc málo časté. A neměli jsme problém, i když jsme se vídali podstatně častěji.
JS: Průměrný věk členů „Simulantů" se v současnosti pohybuje kolem 60?
PV: Věk, pokud vás hudba baví, není žádnou překážkou. Vždyť se občas, pokud jsme pozváni, zúčastníme „jako mladá, perspektivní kapela" (Petr se při tom usmívá) hraní na festivalech nebo koncertech (např. i s profíky - Corvus kvartetem) s muzikanty věkově o jednu - dvě generace mladšími. A zdá se, že to nikomu nevadí.
JS: A co vy a The Rolling Stones?
PV: Stouni jsou od počátku našeho hraní big beatu naše srdeční záležitost. Jejich skladby, popř. jimi interpretované písně od jiných autorů byly, jsou a budou součástí každého našeho vystoupení.
JS: Petře, pomáhá ti hudba v přístupu k pacientům, nebo i naopak v odstupu od medicíny ve tvém volném čase?
PV: Rozhodně. Jakmile odcházím z nemocnice a vím, že večer máme zkoušku nebo koncert, jsem „natěšený". A když už jsem na pódiu - což je úplně jiný svět - jakákoliv únava nebo případné starosti odcházejí po prvních taktech hrané skladby.
JS: Co je tedy hlavním cílem vašeho současného hraní?
PV: To jsou dvě roviny. První je ta, aby hraní bavilo nás. Zatím nás pořád baví. A druhá je hrát tak, aby naše hraní bavilo i posluchače, kteří přijdou na vystoupení. Aby se jim líbila muzika, kterou hrajeme. A také jak ji hrajeme.
JS: A dnes závěrečná otázka: Jak se Petr Vojtíšek a jeho hraní změnilo během uplynulého půlstoletí?
PV: Nevím, jak se změnilo mé hraní, to nechť posoudí publikum. Ale já ano. Přibylo mi pár roků, pár kilogramů. A zkrátily se a zbělely vlasy....
JS: Děkuji ti za tvůj čas a odpovědi. A možná někdy příště...
PV: Nemáš zač. Jo, a zase příště
Lze konstatovat, že další vystoupení Simulantenbande bylo na dobré úrovni, tak jak jsme u této skupiny zvyklí. Poslech byl příjemný nejen pro přítomné pamětníky zlatých let beatu, ale i pro mladší generaci posluchačů. Hrály se převážně skladby 60. a 70. let minulého století. Rockový výraz Simulanten-banďáků během zhruba dvouhodinového vystoupení byl poctivý, nápaditý a konstatující, že i několik hudebních stylů (blues, rock and roll, country) je možné spojit do sofistikovaného celku. Tradičně zazněla Gloria od Van Morrisona a také stouňácké pecky - mimo jiných I´m free a The last time. Ve druhé polovině koncertu oživila zvuk kapely, např. ve skladbách We used to know či Brown sugar, dechová minisekce - saxofon Pavla Merty a trubka Luboše Hrona. Jednou z nejpůsobivějších skladeb bylo provedení Riders on the storm od The Doors. Na koncertech Simulantů jsem zde slyšel tuto píseň již ve třetím různém aranžmá, kdy se střídaly, doplňovaly, prolínaly dechy s klávesami a zvukem kytar a bicích a sugestivním zpěvem Petra. Na konci vystoupení zazněla i píseň Satisfaction od The Rolling Stones. Jarda a Petr ji hráli již na svém prvním veřejném vystoupení před půl stoletím 9. května 1966. Je to důkaz dobré volby repertoáru a také toho, že některé skladby nestárnou a parafrázuji-li: „věkem zrají jako víno". Lze doufat, že nám budou Jarda a Petr se Simulantenbande hrát tu „naši" muziku ještě minimálně dalších několik desítek let. Jen malé připomenutí pro pamětníky tohoto jejich prvního veřejného hraní. Tehdy zazněly mimo Satisfaction také skladby od The Beatles And I love her a I wanna be your man a od The Beatmen Safely arrived.
Byl to prostě řečeno v klubu Doli večer, který stál za návštěvu. Publikum hrané a Petrem zpívané písničky přijímalo s povděkem, někdy i pomáhalo bicím tleskáním do rytmu, při několika písních si přítomní posluchači, kteří s Petrem a Jardou v minulosti hrávali, „zanotovali" text. Při dvou skladbách si jedna divačka před podiem i zaskotačila.
Závěrem nezbývá než poděkovat všem, kteří se nějakým způsobem podíleli na tomto vydařeném koncertu (skupině, zvukaři, vedení klubu Doli) a popřát klukům ze Simulantenbande do dalších let společného hraní jen to nejlepší!
23. 6. 2016
Justing a Žentour
Autor:  JuStingVydáno: 29.6.2016 19:33 Přečteno: 1065x |
Formát pro tisk