Fajfklub

Na podzim 1966 jsem se spolužákem Petrem Vojtíškem nastoupil (na základě konkursu) do kapely s podivným jménem Pragorchestra. Za kluky, kteří odešli na vojnu. Byl to sice big beat, ale kvůli přehrávkám to neslo jméno zaniklého orchestru firmy Pragoděv. Byli jsme v kapele nejmladší, což snad nevadilo, hráli jsme asi rok po zábavách a čajích ve Žlebech, Tupadlech, párkrát v Kutné Hoře atd. Pak začali ti starší kluci být jaksi tajemní.

Zejména Vašek Matoušek, bubeník, se tvářil dílem záhadně, dílem významně. Tu a tam něco nakousl, ale nedořekl. Sedmnáctiletým ušákům asi nechtěl říkat nic předem. Jednoho dne nás pozval k sobě domů a oznámil, že se v Čáslavi bude otvírat klub! A v tom klubu budeme my hrát bigbít, dále tam bude dixík, večery poesie a kdovíco ještě. V té době si to málokdo uměl představit. A klub s bigbítem v Čáslavi už vůbec ne.
Ale byla to pravda.
Naproti Otakarově baště byl volný baráček a ten dostali zakladatelé klubu, tzv. "lordi". Protože jich bylo pět, pojmenovali podnik Five Club, to ale vadilo příslušným orgánům. Anglický název byl vyloučen. Výmluvy, že se klub jmenuje podle dýmky, fajfky, neuznali, ale Fajfklub se tomu pak říkalo.
Makalo na tom spousta lidí (vybavují se mi jména Řezníček, Vostrovský, Semerád) a za kapelu i naše spolužáky z gymplu musím říct, že jsme tam byli pečení vaření, dělali jsme pomocné práce: vyváželi suť, pomalovali jednu místnost pseudoneandrtálskými obrázky, v jiné jsme se pokoušeli o psychedelic. (To s Pepou Neckařem).
A pak tu byla možnost jednou za čtrnáct dní si zahrát! Pravej bigbít! Když jsme končívali skladbou LSD, přibíhali esenbáci až z náměstí. V té době tání byli trochu krotcí, vždycky se to nějak vyřešilo.
Kromě nás tam hrál dixieland (o tom ví víc Václav Matoušek, nám bylo k smíchu, jak může hrát kromě bigbítu i v kapele, která nemá elektrickou kytaru, ale zato užívá takový komický nástroj, jakým je banjo).
Byly tu večery poesie, kde Eda Šereda recitoval Ginsberga a Ferlinghettiho. Tam jsme je slyšeli poprvé a doprovázeli jsme verše bluesovými improvizacemi.
Natočili jsme tu jeden z našich gymnaziálních filmů - grotesek.
Hostovaly tu i další beatové kapely z Čáslavi, zejména ze zemědělské školy. Michal Němec, jejich zpěvák, je dnes frontmanem Jablkoně.
To vše se odehrávalo za honorář 12 korun, limonádu a párek na jednoho účinkujícího.
Na gymplu profesor dějepisu M. M. křičel: "Je to vůbec pod ČSM!?!"
Nebylo. Byl to svět sám pro sebe. Ale jaký!
Poslední koncert byl před maturitou nebo po maturitě roku 1968. Rozcházeli jsme se do jiných škol a měst, ale plánovali jsme, co kdyby jsme se ještě tu a tam sešli. Tehdy náš zpěvák Franta Klečka zvolal v jakémsi vidění: "Houby! Přijdou Rusáci a bigbít zakážou!"
"Co sejčkuje, co to kecá?", mumlali jsme. Nekecal.
Five Club pak jakžtakž fungoval dál, ale nakonec ten dům stejně kdovíproč zbourali. Dodnes je tam prázdno.
Protože jsme se dali po mnoha letech zase dohromady, chceme si tu dobu starého bigbítu připomenout 13. června 2008 v restauraci Rock Bar v Čáslavi. Kdo Fajfklub pamatuje, ať přijde.

Jarda Hovorka 

Formát pro tisk