Stouni

Od našeho londýnského zpravodaje

Stouni 1 - 25.11.2012

Nazdar kamarádi,

právě jsem přišel ze Stounů a musím se s vámi podělit o zážitek. Jsem z toho úplně vykolejenej. Moc jsem si od toho nesliboval, měl jsem obavy, že to bude ostuda a nakonec z toho byla skoro tříhodinová extáze. Naši hoši začali s I wanna be your man, což snad nikdy živě nehráli, a až do poloviny hráli hodně starý věci. Pak Going down s Jeff Beckem, potom ty dvě nový věci (Doom and glood a One more shot), pak IORR a Honky tonk women s Wymanem, Midnight rambler s Taylorem, vynikající Out of control, a pak ty běžný pecky (Miss you, Brown Sugar, Tumbling Dice, Jumping Jack Flash a podobně). Ale na tom moc nezáleží. Co bylo úžasný, bylo to, s jakou vervou to hráli. Zvuk jako křen, ostrý hlasitý kytary, žádnej orchestr. Keith tam trochu plave, třeba začátek Gimmie shelter dost posral, zdá se, že hraje z posledních sil, na sólování už to vůbec není, ale to nevadí, protože to stačí na to, aby to celý drželo pohromadě. A právě dohromady jako celek to má úžasný koule. Nejsem si jistej, že by takhle dokázali hrát padesátkrát za sebou, ale tohle bylo neuvěřitelný. Josef Stouny zná, ale poslouchá hlavně mladý kapely, a z tohohle nářezu byl úplně vedle. Ale já taky. Když to porovnám s tím, co jsem kdy viděl a slyšel, tak tohle bylo asi nejlepší.

Škoda, chlapci, že jste nepřijeli, lístky nakonec se nechaly sehnat i pod cenou.

Stouni 2 - 29.11.2012

Druhý koncert Stounů byl pokud možno ještě lepší než ten první. Měl jsem báječný místo, 3 řady za Jaggerovou suitou. Zvuk opět jako křen, atmosféra úžasná, Clapton jako host (Champaign and reefer) se ke Stounům hodí daleko líp než Jeff Beck (Beck je strašnej exhibicionista a prudič, v neděli to byla nejslabší část celýho koncertu), ale hlavní rozdíl byl v tom, že tentokrát Keith hrál dokonale. Udělal snad jedinou chybu za celej koncert, báječně sóloval, to už musí bejt hodně dlouho, co naposledy mu to takhle šlo. Keith byl opět kapelníkem. IORR (s Wymanem), kterej živě většinou za moc nestojí, byl tentokrát super, víc než super, chvilku nahlas, chvilku potichu, magie. Souhra mezi Ronniem a Keithem je opravdu jedinečná. Přírodní úkaz. Opravdu jste pánové měli přijet!

Martin Bobák

 

Autor: Admin Vydáno: 30.11.2012 17:46 Přečteno: 1079x

Formát pro tisk